Tolstoj, Lev Nikolajevič (1828-1910). Ruský spisovatel a veřejný činitel aristokratického původu. Krátce navštěvoval universitu v Kazani, v padesátých letech se zúčastnil vojenského tažení na Kavkaz a Krym, a v témže období publikoval svá první autobiografická díla. V šedesátých letech napsal Vojnu a mír, v sedmdesátých letech vznikla Anna Kareninovd a na jejich konci ho vnitřní krize dovedla k zásadní změně postoje k náboženství, vlastnímu dílu a postavení ve veřejném životě. Tolstého skromné venkovské sídlo v Jasné Polaně (na jih od Moskvy) se stalo centrem jeho experimentálního vyučovánÍ. Rodinné napětí, jež kvůli tomu vzniklo, ho na podzim roku 1910 vyhnalo z domova a o deset dní později zemřel na nádraží v Astapově.
Tolstoj je nejvíce znám jako autor románů Vojna a mír (1868-9), Anna Kareninová (1875-7) a Vzkříšení (1899), řady povídek a několika divadelních her. Také však světově proslul jako filosof, zejména v posledních letech života. Byl nesmírně plodný autor, a to nejen v oblasti krásné literatury. Polovina z devadesáti svazků jeho sebraných spisů je tvořena deníky a korespondencÍ. Je těžké či dokonce nemožné oddělit Tolstého spisovatele od Tolstého publicisty, historika, vychovatele, moralisty, teoretika umění, zemědělského a společenského reformátora a zakladatele náboženského směru. Ani by si to sám nepřál, protože chtěl, aby veškerá jeho činnost byla součástí jednotného, morálně ospravedlnitelného vzorce. V jeho povaze se spojovaly populismus a aristokratismus: měl jen málo pochopení pro buržoasii a intelektuály.
Publicistická a didaktická činnost Tolstého započala dávno před jeho "konversí", k níž u něj došlo kolem padesátky, i když po ní nabyla na intenzitě a stala se hlavním posláním jeho života. Většina čtenářů Vojny a míru bývá nepříjemně překvapena poznáním, že román slouží jako nástroj a příklad pro teorii dějin, o které se na různých místech díla otevřeně hovoří a která zaujímá celou závěrečnou část románu. Podobně nepříjemné je teoretizování o venkovských problémech v Anně Kareninové. Teorie dějin zdůrazňuje nutnost zmenšení významu a rozsahu svobodného působení takzvaných "velkých mužů"; u venkovského lidu naopak nalézá přirozené pochopení skutečného chodu událostí a pravého způsobu života. Podle Tolstého je celý městský a vzdělaný svět a svět peněz plný korupce; domnělí odborníci ve všech oblastech jsou šarlatáni; spravedlnost je maska podvodu a násilí; stát je orgán násilí a útlaku v zájmu bohatých. Tolstoj nakonec dospěl k odsuzování takového zla s prudkostí, jaké se vyrovná jen málo marxistů - avšak ke zlepšení podle něj nevede ani konstruktivní politická činnost, ani revoluční násilí. Zlepšení může nastat jen na základě vnitřního přerodu každého jednotlivce, založeném na náboženské vnímavosti a instinktivní náboženské zkušenosti ve spojení s prostými ctnostmi poctivé práce. Ačkoliv Tolstoj prohlašoval, že "není tolstojovec" (podobně jako se pozdní Marx občas distancoval od "marxismu"), energicky šířil svou vlastní versi křesťanství, změněného natolik, že se stalo novým náboženstvím. Po odmítnutí všeho mystického, rituálního, tmářského a hierarchického v církevním učení si vybral z evangelia to, co považoval za jeho etický základ ("neodporovat zlu násilím", "nesoudit, abys nebyl souzen"). Sympatizoval s duchoborskou sektou a pomáhal jí. Jeho úspěch nebyl zanedbatelný ještě dnes existují Tolstého následovníci, i když společenství, která založil, aby realizovala jeho učení, se rozpadla - a jeho učení o neodporování zlu násilím přímo ovlivnilo mladého GÁNDHÍHO, s nímž si dopisoval.
I když Tolstého nelze nazvat politickým myslitelem v běžném smyslu slova, všechny jeho historické, náboženské, estetické a publicistické myšlenky mají politický rozměr či společensko-politické důsledky. Jeho umění spočívalo především v napadání existujícího zla - války, vlastenectví, státu, trestu smrti, moderní vědy, bohatství, lenosti, požívání masa, alkoholu atd. - spíše než v realistickém vytyčení cesty vpřed nebo definování lepšího politického a společenského uspořádání. To vypadá jako ANARCHISMUS, a Tolstoj je také často za anarchistu považován, i když sám by se patrně takovému označení bránil. V jeho vizi dobré společnosti založené na venkovských hodnotách je však zároveň něco patriarchálního a prirnitivistického. Je typické, že jeho positivní myšlenky byly vždycky působivé, ale nepřesné: "...nesmíte činit to, co od vás žádá car, guvernér, policejní úředníci, Duma nebo nějaká politická strana, ale to, co je pro vás jako pro lidi přirozené, co od vás vyžaduje síla, která vás přivedla na tento svět" (Co je třeba dělat?, 1902) Tolstého hlavním positivním ideálem je "bratrství". Jedním z mála filosofů, kteří ho v této otázce výrazněji ovlivnili, byl utopista N. Fjodorov. Ještě výraznější vliv však představoval ROUSSEAU, jehož filosofie byla ve všech svých aspektech pro Tolstého, a zejména pro jeho vzdělávací experiment v Jasné Polaně, významná.
Tolstého publicistické stati často působí příliš nahuštěně, destruktivně, naivně či prostě scestně, přestože zřídka postrádají autoritu, výrazné argumenty a citlivou vnímavost, která je tak dobře známa z jeho povídek a románů. Tolstoj v nich výborně využíval jednoduše formulovaných argumentů na základě prvních principů a mistrně se vyhýbal dovolávání se autority. Tyto poznámky platí ze všeho nejvíce pro dlouhý esej Co je umění (1898), který v sobě spojuje všechny jeho hlavní ideologické zájmy. "Infikující" síla činí z umění nejdůležitější nástroj vytváření bratrských vztahů mezi lidmi, i když všude existuje "falešné umění": nepřirozené, nečisté, nepravdivé, snobské. Takto Tolstoj odsuzoval dokonce i své vlastní dílo. A však i tam, kde je jeho výzva nejprovokativnější a jeho vize nejproročtější, nabádal k používání zdravému rozumu, užitkového hlediska a vycházení z prožité zkušenosti. RRM-G

literatura
Berlin, 1.: The Hedgehog and the Fox: an essay on To!stoy's view ()f"history. Londýn: WeidenfeJd & Nicolson, 1967.
Gifford, H.: To!stoy. Oxford: Oxford University Press, 1982.
Jones, M.E. ed.: New &say~' on To!stoy. Cambridge: Cambridge University Press, 1978 (zejména eseje Lampertovy, Greenwoodovy a Seeleyho).